Praktická...

23. 4. 2013 jsem dělala praktickou maturitní zkoušku. Moje praktická trvá 5 hodin na počítači a skládá se ze tří předmětů/ částí. Každou část musím dát minimálně na 4 jinak jsem praktickou neudělala a musela bych ji dělat celou znovu i kdybych měla třeba dvě jedničky a jednu pětku.

Předměty to jsou:

APU - Aplikované účetnictví - můžeme dostat daňovou evidenci nebo podvojné účetnictví. Dostala jsem to těžší, ale zvládla jsem ji celkem dobře na to, že jsem s tím celý rok bojovala.

PEK - Písem. elek. komunikace - píší se dva dopisy (externí a interní); jsou to objednávky, reklamace, urgence nebo zápisy z porady, příkazy a tak podobně. Na to jsem spoléhala nejvíce, ale trošku jsem to tam pomotala. Snad ne tolik, abych neprošla.

ITCH - Informační technologie, což můžu převést na práci s PC - dostane se tabulka a hromadná korespondence. A pak buď:

Easter and my B-day

Tak moc jsem se těšila, že mi přijede můj milý, až boural a přijel o den později. Vždy to tak je, že když se na něco moc těším, tak se to zkazí. Tohle byl naštěstí jen jeden den. Kdyby to bylo víc, tak už by to byl problém. Vždyť jsme se neviděli skoro měsíc.

We Are

Naše stránky na podporu kapely Black Veil Brides pořádaly ve spolupráci s metalshopem soutěž o voucher na nákup BVB věcí v hodnotě 800,-. Super, že? Pro všechny ostatní ano. Jenže já a K. z toho nic nemáme, jak si mnohdy někdo myslí. Přece jsme nemohly soutěžit. Ne, že by nám to někdo zakázal, ale bylo by to trochu nefér, nemyslíte?

So here it is...

Říkala jsem si, že si přetáhnu nějaké články ze starého blogu. Strávila jsem nad tím, tak 10 minut. Pak jsem ten hnusácký blog zavřela. Jako opravdu nevím, co jsem to měla za myšlenkové pochody, ale většina z toho prostě nešlo nazvat jako smysluplné články.

Tím pádem bych tenhle blog považovala za otevřený. Doufám, že alespoň jednou za čas sem něco napíšu. Nebudu si psát ultimáta, protože ty zásadně nedodržuji. Už teď znova porušuji své pravidlo, že budu chodit spát brzy. (je 00:45) Měla jsem se ještě učit na čtyři předměty a vstávat na sedmou. Tudíž jestli se ráno chci na něco málo podívat, tak se musím vykopat už za 3 hodiny. Fakt krása!

Pořád si stěžuju, tak k tomu přidám ještě, že mě opět (nečekaně) začíná bolet v krknu. To tu už dlouho nebylo. Od září 2012 asi pomilionté. Modlím se, abych nedopadla jako v listopadu a to tak, že jsem nebyla ani jednou ve škole a týden trávila v nemocnici. Teď se mi to nehodí, když za měsíc uzavíráme známky a pak je maturita. Bych si to dala v září. Jenže posunutí podruhé by doma asi nikdo nedal a já bych se přestěhovala pod nějaký pěkný most. Akorát teda nevím, kam bych strčila všechny svoje krámy. Mám problém je srovnat i doma.

Tak abych spala alespoň ty tři hoďky, musím už opravdu končit. Jako ráda bych si tu psala sama se sebou, ale na to nemám čas. Stačí, že si tu sama se sebou povídám.

Tak dobrou noc.

Angie

Co vlastně znamená zkratka DIY?

Zkratka pochází z angličtiny - Do It Yourself - a česky je to doslovně přeložené „udělej si sám“.

Z toho je již zřejmé, že to znamená, že si člověk sám vytvoří nějakou užitečnou věc/ výrobek bez podpory profesionála.

Může se zdát, že to je nějaká nová vlna, ale není. Lidé si už odpradávna vyrábí své vlastní věci svým vlastním způsobem. Většinou to je levnější, než si to kupovat. Někteří však chtějí být originální, tak se do toho pouští, protože zřídkakdy můžeme považovat za originalitu věci z obchodů.

Black Veil Brides (15. 06. 2012 - Praha)

Je ráno a já se probouzím s bolestí hlavy. Následně zjišťuji, že mám teplotu a zachumlávám se opět do peřiny. Proč zrovna dneska? Vždyť mám jet za pár hodin do Prahy na ten koncert. Sakra! Tak jo, nikam nejedu. Je mi fakt špatně. A s touhle myšlenkou usínám.

Jenže můj mozek mě nenechá na pokoji a o hodinu později mě budí s nadávkami, že do Prahy musím. A pak mi dojde proč. Naše stránky dělaly soutěž o lístky a já jsem předávající. Když mi to dojde, tak jenom úpím. Lehám opět do postele s horkým čajem a s vitamíny v podobě ovoce. Beru tablet do ruky a hledám spoje od 11 ráno do XY hodin odpoledne. Pak zjišťuji, že jsem si nesehnala dostatek peněz na cestu. Začínám opět s chutí nadávat. Píšu mamce jestli mě založí a naštěstí odepisuje, že jo.
Jsou 3 hodiny odpoledne a já se řítím k mámě. Ta mi dává peníze a letím na bus. Nečekaně zase nestíhám. Autobus mi jede za 10 minut a cesta na autobusák trvá normální chůzí 20 minut. Začíná mě bodat v boku, ale já se nevzdávám a zrychluji tempo. Vzpomněla jsem si, co mi kdysi trenér říkal o píchání v boku. Špatné dýchání. Snažím se tedy lépe dýchat. Už se blížím k autobusáku a vidím, že autobus je už na mém stanovišti. Dobíhám ho akorát, když nastoupil poslední cestující. Ještě nevydýchaná říkám, kam jedu. Pan řidič se na mě soucitně usmál a podává mi jízdenku. Sedám si dopředu, protože vzadu moc místa není. Sundávám se sebe všechny svršky, protože mi začíná být abnormální horko. Pot mi stéká po obličeji, takže beru do ruky kapesníčky a pokouším se ho nenápadně setřít z obličeje. Stejně mám pocit, že mě všichni pozorují. Ještě doopravit make-up a konečně jsem v pořádku připravená na cestu. V duchu nadávám, že jsem si zapomněla vzít pití. To by teď bodlo.